Rozhovor s Miss sympatie 2012: Nikolou Houškovou

1. Jak ses vůbec dostala do této soutěže, kolik je ti let? Máš přítele a jak dlouho?

Je mi 19 let a již přes dva roky žiji s Kájou Niklem ml. Do soutěže mě přihlásil on s podporou mého taťky. Ze začátku jsem protestovala, ale pak jsem zjistila, že mi asi nic jiného nezbývá.  … a na konec to dopadlo nad mé očekávání.

2. Dále určitě bude čtenáře zajímat, jak ses stala rybářkou a kdy jsi měla poprvé v ruce prut?

Rybářkou jsem už asi od svých 7 let, kdy jsem chodila s taťkou a tenkrát ještě s malým bráchou, který měl ještě dudlík v puse… V té době jsem chytala okouny na splávek na malém rybníku u nás ve vesnici… Když jsem byla trochu starší, bylo mi asi kolem 15 let, tak jsem říkala, že si nikdy nechci vzít rybáře, protože taťka s bráchou už v tu dobu chytali kapry a nechtěli se mnou a s mamkou jezdit k moři, protože taťka veškerou dovolenou využil na kapry. No a samozřejmě to co jsem nejvíc nechtěla teď mám doma . A také od té doby co jsem s Kájou Niklem, tak chytám kapry. Mám svoje pruty, hlásiče a také svoje úplně nejoblíbenější 3XL boilies od pana Nikla.  Takže můžu shrnout, že kaprařskou děličku jsem měla poprvé v ruce ve svých 17ti letech. A teď mám už i svoje zelené od f. Cormoran. 

3. Jaké vody navštěvuješ a jakou techniku lovu preferuješ?

Ráda jezdím na jednu nejmenovanou vodu do zahraničí, protože je to tam úžasné! Jsou tam velké ryby, krásně čistá voda, super okolí a příroda, prostě všechno super! A ještě jsem tam byla s mojí nejmilovanější osobou… A chytla jsem si tam svůj osobní rekord 14,5kg. Co víc si přát. U nás v Čechách ráda jezdím na řeky a na Ploužnici u Mimoně.

Ráda chytám plavanou na bič (nejraději v Kolíně na Spálence) a také mě moc baví chytat na dírkách, škoda, že se tak nedá chytat delší čas v roce.  A také mě samozřejmě baví chytat na těžko. Čím víc to bere tím víc mě to baví. 

4. Rybaření je koníček spíše pro mužskou část populace. Jak se mezi nimi cítíš ty jako křehká žena?

To je pravda, moc žen ryby nechytá, ale myslím si, že se to začne rozmáhat a žen rybářek bude víc a víc. Po pravdě řečeno se cítím celkem dobře. I když je pravda, že na nejmenovaném rybářském chatu se k ženě jako k rybářce nechovají zrovna přívětivě. Myslím si, že mužská ješitnost na tomto chatu docela převládá a někteří zdejší rybáři asi nemohou přenést přes srdce, že mám na svém kontu větší rybu než oni a také to, že se pohybuji mezi hodně dobrými rybáři (samozřejmě ne jen díky svému přičinění, ale také díky tomu, že chodím zrovna s mladým Niklem a můj brácha taky není zrovna neznámí v téhle branži). Ale to jsem trochu odbočila. Je pro mě milé, když nějaký dobrý kaprař uzná, že se mi něco v rybařině povedlo. Hlavně jsem ráda, že mě kluci z Nikl teamu, ke kterým mám hodně blízko, protože je v něm brácha i Kája, mě uznávají . A hlavně jsem moc ráda, že mě můj přítel v tom plně podporuje stejně jako můj otec a můj bratr.

5. Ryba na výherní fotografii je opravdu velká prozraď nám její míry, kde jsi ji ulovila, jakou nástrahu jsi používala popřípadě i použité náčiní? Máš taky nějaký svůj osobní rekord nebo i více úlovků, kterých si opravdu vážíš?

Na úlovek na té fotografii jsem hodně pyšná, protože je to můj největší úlovek. Tento kapr vážil 14,5kg a měřil kolem 84 cm. Chytla jsem ho na již zmiňovaném, mém nejoblíbenějším revíru, na jihu Evropy. Tuto rybu jsem chytla, podle mě, na nejlepší boilies na trhu 3XL od pana Nikla a chytila jsem ho na prut Bond Girl od Leona Hoogendijka a na navijáky Daiwa Entoh Tournament. Celou tuto výbavu jsem si půjčila od přítele. Také ještě nesmím zapomenout zmínit, že jsem měla k zatraktivnění na háčku PVA, ve kterém jsem měla naboostrované pelety – moje oblíbená nástraha. 

Když se zamýšlím nad otázkou dalších úlovků, kterých si opravdu vážím, tak určitě nesmím opomenout (z toho asi nebude mít taťka moc radost, protože je nemá rád.. :-D )asi tak 8 kilového sumce, kterého jsem chytla v zahraničí. Byl to můj první ulovený sumec v životě a zkazil mi radost, protože jsem na háčku čekala pořádného šupíka. A to vám rovnou musím říct i příběh jak jsem tohohle sumce zdolávala.  Uslyšela jsem pípání mého hlásiče a už jsem se radovala, že bude snad další pořádný úlovek. Jenže v tu chvíli co jsem vzala prut do ruky, tak se na druhém stojanu, který patřil panu Niklovi rozjel další prut. Všechno nasvědčovalo tomu, že se táhneme navzájem a možná tam ani žádný úlovek mít nebudeme. Když jsme oba měli návazce u břehu tak jsme už viděli, že máme každý svého nádherného slizkého sumce..  Měli jsme z nich také radost a udělali jsme si s nimi společnou fotografii. Tak ani nevím, jestli to skončilo šťastně nebo ne … Možná bychom byli raději, kdyby na háčku byl pořádný kapřík. 

6. Jaké jsou tvoje pocity u vody, v přírodě? (příroda, voda, nebojíš se, a jak se snášíš s hmyzem?)

V přírodě trávím čas ráda, je tam klid a trochu si tam odpočinu od toho stálého shonu, který mám den co den. Ráda fotografuji přírodu a zvířata, takže, když to zrovna nebere, tak se zabavím i jinak. A také jsem se v přírodě na rybách učila na maturitu a dobře to dopadlo…  Sice ryby zrovna moc nebraly, ale zase na druhou stranu jsem se mohla plně věnovat učení. Všechno zlé je pro něco dobré… 

S hmyzem je to už trochu horší.  Mám fobii z pavouků a jiný hmyz také nemám zrovna v oblibě. Ale zatím jsme to všude nějak přežila. Už jsem přišla na to, že když si nebudu připouštět to, že po mě v noci leze pavouk, kolem hlavy se mi honí krysy a ve spacáku mám pár mravenců, tak, že se mi lépe spí. 

7. Máš ráda ryby i na talíři?

No jak se to vezme. Mám ráda ryby na talíři, ale ne ty co ulovíme! Těch mi je líto a nikdy bych nedovolila, aby je někdo zabil. Ale ty co si koupím někde v supermarketu, ty mi chutnají. Taková ryba na grilu … No hned bych si dala ..  Možná si někdo řekne, že je to ryba jako ryba, ať jí chytnu já nebo si jí někde koupím, jenže pro mě to tak není. Protože ta ryba co si koupím je už prostě k jídlu určená a když jí nesním já, tak jí stejně sní někdo jiný.

8. Máš nějakou zkušenost, co se týká závodů?

Ano mám, byla jsem s Kájou na Ploužnickém Cupu v Mimoni a umístili jsme se spolu na 2. místě. Musím říct, že jsem na sebe byla celkem pyšná, protože jsem vydržela 5 dní v nepřetržitém dešti. Bylo to na jednu stranu vážně šílené. Neměli jsme sebou dostatek věcí a ty co jsme měli, byly všechny mokré. Spali jsme v autě a věci jsme neměli vůbec kde sušit. Bylo to šílené, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem to zvládla a vybojovali jsme druhé místo. I když jsem vytáhla jen pár úlovků, tak si myslím, že jsem Kájovi dělala dobré zázemí.  Tedy alespoň doufám … Klidně bych si to ještě někdy zopakovala. A ráda bych se příště více zapojila do lovení. 

9. Jednu věc na tebe musím prozradit. Jednou jsi mi řekla,že by sis nikdy nevybrala rybáře.I přesto,že máš doma tátu a bráchu opravdu skalní rybáře.Zajímalo by mě jak to,že jsi změnila názor?A co to pro tebe znamená?

Je to pravda, už jsem to trochu zmiňovala ve druhé otázce. I jsem tam vysvětlila, proč to tak vzniklo. Změnila jsem názor z důvodu toho, že jsem potkala jednoho úžasného kluka (Karla Nikla ml.), který chytal ryby a asi mi taky nic jiného nezbývalo, než začít také ..  Ale nakonec mi to ani nevadí. Když jsem dostala svoje první pruty a navijáky předminulý rok k Vánocům, tak jsem byla hodně překvapená, ale ráda, že mám svoje…. 

10. Co bys chtěla vzkázat čtenářům. Shrnutí celého rozhovoru….

Čtenářům bych ráda v první řadě poděkovala za to, že mi poslaly své hlasy do soutěže. A chtěla bych všem rybářům popřát hodně štěstí, jak v osobní tak v rybářské ,,kariéře‘‘. Ať vám berou…

Děkuji za rozhovor…